January 2010

Ztracená ve svých snech.

30. january 2010 at 20:46 | NoOi |  »Diary

Dokonalé srdce.

Jednoho dne se ve městě objevil mladý muž a vyprávěl, že má to nejkrásnější srdce v celé zemi. Shromáždil se velký dav lidí a všichni obdivovali jeho srdce, protože bylo skutečně dokonalé. Bylo bez poskvrny a nemělo žádnou vadu. Všichni mu dali za pravdu, bylo to opravdu to nejkrásnějíš srdce, jaké kdy viděli. Mladý muž byl na ně velmi pyšný a chlubil se se svým srdcem ještě hlasitěji. Náhle se z davu vynořil starý muž a potichu pronesl: "Ano, docela hezký, ale tvé srdce není ani zdaleka tak krásné, jako to mé."
Dav lidí včetně mladého muže se podívali na srdce starého muže. Silně tlouklo, bylo však plné jizev, mělo místa, kde chyběly celé kusy a byly nahrazeny jinými. Nezapadaly tam však dokonale a tvořily tam hrany a švy. Na některých místech byla vytřesaná místa - opravdové díry, vnichž chyběly celé kusy tkáně. Lidé zírali na starého muže. Jak jen může tvrdit, že jeho srdce je krásnější, pomysleli si.
Mladý muž pohlédl na srdce starého muže ohodnotil jeho stav a se smíchem pronesl: "Nemůžeš přece vážně srovnávat své srdce s mým. Mé je dokonalé a tvé je zničené a najdeš na něm jen jizvy a slzy."
"Ano," odpověděl starý muž, " tvé srdce vypadá dokonale, já bych je však s tebou nikdy neměnil. Každá jizva je za člověka, jemuž jsem věnoval svou lásku. Vytrhnu si kousek svého srdce a dám jim jej a oni mi někdy zase dají kousek svého srdce, který zaplní prázdné místo v mém srdci. Ale protože ty kousky nejsou přesně stejné, mám tam některé surové hrany, kterých si velmi vážím, protože jsou připomínkou lásky, o kterou jsme se podělili.
Někdy jsem dal kousek svého srdce, aniž by mi můj protějšek věnoval kousek svého. To jsou ta prázdná místa. Dávat lásku, to mnohdy znamená riziko. Když jsou tyto díry bolestivé, připomínají mi lásku, kterou jsem vůči tomuto člověku pociťoval. A doufám, že se jednoho dne vrátí a zaplní prázdné místo. Chápeš nyní, co je to opravdová krása?"
Mladý muž stál úplně tiše a slzy proudily po jeho lících. Přistoupil ke starému muži, sáhl po svém mladém a krásném srdci a vyškubl z něj malý kousek. Nabídl jej starému muži a ruce se mu přitom třásly.
Starý muž vzal nabídnutý kousek a vsadil jej do svého srdce. Pak vzal kus svého starého a zjizveného srdce a vyplnil jim jizvu na mladíkově srdci. Nesedělo to dokonale, protože zbyly nějaké otřepané hrany. Mladý muž se podíval na své srdce: Sice již nebylo dokonalé, bylo však krásnější než dřív, protože pocítil lásku starého muže, jak proudí do jeho srdce. Objali se a šli dále bok po boku. Jizvy na těle znamenají, že člověk žil. Jizvy na srdci znamenají, že miloval.
http://apegoalavida.blog.cz

...
Kdo jsem? Ahh, netrapte mě..
Je to dokonalé.

Nic není tak, jak je.

29. january 2010 at 20:39 | NoOi |  »Diary
Co se to děje?
Je mi z toho smutno.. Nechci být toho součástí, ale jsem. Jsem jistota. Pořád věřím. Zničím. Pche. Ale o tomhle dnešní článek nebude. O tomhle se nemluví. Ach sladká a bezpečná nevědomost.

Nikdy neříkej nikdy. Děsí mě to.

A jak se mi dneska máte?
Jak se mám já? Zákeřná otázka.. Dalo by se říct, že dobře, že je všechno v pohodě. Ale bohužel nic není tak dobře a v pohodě, jak by mělo být. Proč? Další zákeřná otázka.. Nějak se na mě ty problémy a smůla lepí.. Věřím na šťastný konce. Jo.
Ne. Jdu pryč už se mi nechce psát.
..S láskou NoOi ♥


Haha. Někdo se zmínil, že tu dlouho nebyly žádný moje fotky. Tak jsem tedy dneska oprášila foťák.. Chyba. Teď budou mít noční můry všichni.
Krásný brýle, já vím. :D



Nejsem hezká a nejsem fotogenická. Nemůžu za to.


Protože sny se plní.

28. january 2010 at 16:52 | NoOi |  »Diary
Jop.
...
Ach ano, píšu další článek, že by mě blogování znovu chytlo? Nevím. Ale mám teď více času, do školy se začnu učit zase až před vysvědčením a v takových mrazech se mi nechce ani od rána do večera lítat venku. Jsem lemra.
Ať už je jaro.

No a když už jsem zmínila to slovo vysvědčení, což mi připomnělo, že bych měla ten zmuchlaný výpis vyndat z baťohu a s hrdým úsměvem ho ukázat mamce, které bych se zavděčila jenom samýma jedničkama, což už tu nějaký ten pátek nebylo.. Řeknu Vám co mám, dvě trojky a jsem na to hrdá! HaHa. Z fyziky (celá šťastná, že nemám 4) a z ČAPu (člověk a prostředí, mrcha.. Neodpustím jí to, když mám průměr 2,01..) Ále je to jedno z těch lepších vysvědčení 2.C přírodovědného lycea :P Dobře končím, nemám na Vás.

Skvělý pocit, že zítra nemusím vstávat.. I když nepředali se, jeden den volna.. Aby je neubylo. :D A dneska tež, šest hodin se učit, pak předat výpis a padejte parchanti..
No, pak jsem ještě letěla koupit si měsíčník, kde mě dvě babky drze předběhly a když jsem čekala na taťku (rozmazlená, nebudu jezdit busem :D) tak tam do mě celou dobu hučel nějaký děda, jak jsem krásná opravdu krásná slečna :D Boha jeho. No nic večer půjdu ven ať nehniju u toho kompu, takže snad brzy napíšu..

Vážně se na Vás nebudu zlobit, když ty články nebudete číst, chápu to :D

Mějte se, NoOi ♥


Na lásku se přece neumírá.

26. january 2010 at 17:35 | NoOi |  »Diary
Tak jo.

Když teda máte takovou radost, hřeje mě to na těch místech, kde bych měla mít láskou přeplněné srdce (Je tam..?), tak Vás začnu znovu otravovat. (Upřímně? Lituji Vás. Pročítala jsem si své staré články. HaHa. Debilita. :D)

Vůbec nemám představu, jak často tady budu psát články, ale budu je psát jenom, když na to budu mít náladu a chuť, tak když se tu nějakou dobu neobjeví článek, nehledejte mě. Jo a co se týče designu.. Ta bílá prázdnota mě inspiruje. Je to jako v mých myšlenkách. Muselo by se mi fakt hodně chtít, abych nějaký udělala. (Moc s tím nepočítejte. :D) Tak mi ani nepište, že mám hezký blog, připadám si divně.

Život je blbec. Proč bych zrovna já měla být výjimkou?

No, mohla bych Vám ještě napsat pár řádků, ale.. Nechci už Vás dále trápit. :D Vážně bych chtěla umět psát, tak, aby Vás to bavilo.
Vaše, Svoje, Jejich a taky maminky a tatínka, NoOi ♥
(Tralalá...)


Stejně to nemá cenu vracet se nahoru.

24. january 2010 at 15:49 | NoOi |  »Diary
..Překvapení?
Jo, já jsem překvapená, nevím proč to dělám a nevím, co chci dělat dál, tak se mě na to prosím neptejte. No vážně, jaktože se na tomhle už "ztraceném" blogu objevil článek? Nevím na jednu stranu mě to tady pořád táhne.. Máte radost? Já ne. Nemám radost ze sebe.

Stejně to nemá cenu vracet se nahoru.

No.. Změnilo se hodně věcí, stalo se hodně věcí, ale NoOi je pořád stejná. Ale toho jste si už určitě všimli, protože takové debilní články neumí psát jen tak někdo, že? Haha. :D
..NoOi je pořád tady ♥